Obecně o solích

Historie: 

Solná ložiska jsou pozůstatky vyschlých moří. Podle historických podkladů se sůl těžila již v 8. století př.n.l. Ve středověku byly spojovány pojmy sůl a bohatství. Keltské slovo hal označuje současně sůl, ale i svatý a čistý. Také haléř, tehdejší platidlo, se odvozuje od slova hal. Z latinského slova "sal" se vytvořilo slovo žold.

Způsob těžby kamenné soli:

Sůl se skládá téměř ze sta procent chloridu sodného. Získává se dobýváním z ložisek soli v dolech. Skládá se z průsvitných krystalů, ložiska kamenné soli se nacházejí po celém světě.

Sůl v medicíně v minulosti:

Nejstarší zmínka léčby solí u Egypťanů pochází ze 3.tisíciletí př.n.l., používala se na vysoušení infikovaných ran a zánětů. Solí léčili i Řekové a Římani v 1.stol.n.l. Ve středověku se na rány přikládaly obklady a tišily bolest. Byly propagovány koupele ve slané vodě.

Sůl v lidové medicíně:

V přírodní medicíně a v lidovém léčitelství se povědomí o léčivé síle soli traduje celá staletí. Aplikovaly se koupele chodidel proti bolestem hlavy, suché obklady se používaly při zánětech. Kolem roku 1800 začal rozmach léčivých koupelí ve slané vodě a rovněž se začala sůl využívat i v lázeňství.

Sůl v dnešní době:

V polovině 20. století přišla sůl v nelibost. Skutečným problémem je sůl používaná v potravinách. V poslední době nastala změna, sůl je opět v módě. Připomínají se její léčivé účinky, objevuje se v kosmetice, v přísadách do koupelí, oceňuje se při léčbě lupénky, neurodermitidy a artritidy a jako prostředek k inhalacím.

Recepty pro domácí lékárnu:

Obklady s nahřátou solí pomáhají při otocích a bolestech v uších. Teplou koupel nohou oceňují lidé, kteří trpí studenými chodidly. Koupel ve slané lázni je rovněž účinná, podporuje prokrvení, působí proti nachlazení. Studené zábaly lýtek se slanou vodou se doporučují při návalech krve do mozku, horečnatých onemocněních a při potížích revmatických (ne akutní případy).

Koupele:

Čistou koupelí se z těla rozpouští ochranný plášť kůže, složený z vody a lipidů. Ztrácí se zvýšené množství vody, kůže vysychá. Slaná koupel má na kůži příznivý účinek. Sůl se ukládá a váže vodu. Ochranná vrstva zůstává lépe zachována a nedochází k vysychání kůže. I po osprchování zůstává sůl ještě delší dobu uložena v kůži.

Lupénka (psoriáza) je onemocnění, při kterém se tvoři červené a svědivé šupiny na kůži. Slané koupele zmírňují svědění.

Neurodermitida je onemocnění u kojenců a dětí předškolního a školního věku. Rozvíjí se typickým exemem v záhybech kůže. Koupelemi se rovněž zmírňuje svědivost.

Při revmatickém onemocnění používáme slanou koupel o teplotě lidského těla. Nesmí se aplikovat při akutních bolestech. Při koupelích se zlepšuje pohyblivost kloubů a mírní se bolest.

Pohyb ve slané koupeli se rovněž doporučuje lidem s osteoporózou.

Známkou dny je nadměrné ukládání kyseliny močové v kloubech. Koupelím se připisuje vliv na léčbu, protože tělo přitom vylučuje kůží větší množství této kyseliny.

Napětí ve svalech se ve slané koupeli uvolňuje především díky nadnášení, svaly si odpočinou a dochází k prokrvení pokožky.

Slaná terapie působí příznivě při ženských obtížích, jako jsou premenstruační potíže, změny nálady, bolesti v podbříšku, problémy související s klimakteriem.

Kontraindikace:

Koupele se nedoporučují při akutním srdečním a cévním onemocnění (zánět žil a srdečního svalu). Nevhodné jsou pro osoby se sklonem ke krvácení a vodnatelnosti, pro pacienty s TBC a rakovinou, s horečkou, zánětem nosních dutin a u astmatiků a rovněž u pacientů s nemocemi krevního oběhu. Také člověk, který prodělal infarkt nebo mozkovou mrtvici by měl formu koupelí konzultovat s ošetřujícím lékařem.

Copyright © ČEJAN - Eva Janouchová, 2000 - 2013. Všechna práva vyhrazena / All rights reserved. Webdesign & mastering: Martin Pazdera